Anotace: Ne, neříkej, že kdyby ses nebál, byl bys přišel a tak rád tu se mnou byl.Taky se bojím, ale jdu ti vstříc.Tak neříkej.A přijď!
Tvá duše zpívá píseň beze slov
zpívá a já k té písni skládám slova
odkrývám zvuky táhlých not
v nichž bolest s touhou proplynula
Noc v kápi jeptišky své sítě rozhrnula
my oba zřeli hvězdy umírat
slova v polibky nám láska proměnila
a do klína rozhodla se je rozsypat
Nikdo by se nenadál tolika něhy
když polibky padají na chmýří do mechu
tolika zázraků v nichž tají věčné sněhy
když láska zve lásku na schůzku
Duše má teskný nápěv zpívá,
a Ty k ní verše skládáš,milá!
V těch táhlých tónech žal se skrývá,
bolest s touhou se v nich snoubila...
Nad námi bledne noční nebe,
na kraj se snáší rosy chlad,
polibky mé hledají Tebe,
když hvězdy začnou umírat.
Polibky lásky touhu tají,
když pokládám Tě v hebký mech,
srdce se nebes dotýkají,
když tanou v něžných pocitech!
Zdá se,že jsem dnes objevil další zdroj inspirace a novou důvěru v nekonečnou moc Lásky!Verše krásné jak Eva sama v okamžiku svého zrození,Tvé něžné verše,lampičko,jsou mi světlem,jež mi od této chvíle bude též prosvětlovat temná zákoutí mého života!Můj skromný pokus o parafrázi si nikterak nečiní ambice rovnat se té Tvé nádheře,jen naznačuje,jak může Tvá báseň zapůsobit na citlivou duši básníka - amatéra...
06.07.2007 20:20:00 | Kozoroh 1