Bludička visí na nebi
blýská se
dvoum vychladlým důlkům v posteli
stýská se
jsme majitelé polibků i jejich zloději
světla hvězd
málo hřejí líbánky dnů minulých
tiká spěch
vidět svět jenom zpovzdálí
tohle chceš?
není na světě síla,která mě zastaví
ani déšť
Ve druhém řádku hrubku mám,
za tu se nyní omlouvám.
Ztratil jsem pro češtinu cit,
snad chtěl jsem důlky měkké mít!
Tak špatné "i" mám v příčestí,
objevil jsem to naštěstí!
Tak nyní verši píšu tu
tuhletu malou opravku.
06.07.2007 19:53:00 | Kozoroh 1
Co bychom s tím jen udělali,
by důlky dva si nestýskali?
Budem se trápit raději
pro ztracenou tu naději,
či si,ač už je po jaru,
seženem tělo do páru,
co zase srdce rozbuší
i rety s chůtí moruší,
duši co s naší tiše zní
zas v Lásky tichém souznění,
a voní květy tisíci
lučinu štěstí zdobící?
06.07.2007 18:16:00 | Kozoroh 1