Anotace: inspirováno člověkem,díky kterému vím,jak lásku prožít a ne se jí jen trápit....
Pojď,povíme si o lásce….
řekls a pak mě letmo políbil do vlasů
v hlavě mi proběhly věty z románů od klasiků
a Vítr dokonce jakoby ustál
jen pro ten pocit,
bez kterého do toho dne život vlastně za nic nestál
Pojď ,povíme si o naději,
tenké nitce,která nás pojí,
ačkoli ani jeden neví,jestli se tím neženem do pekel,
kde trápení bolí
Pojď,zahojíme šrámy našich duší,
škoda,že ani jeden z nás netuší,
co tolik toho druhého bolí,
uzavřené komnaty starých bolestí,
Od kterých už nechceme najít klíč
Pojď a promluv o bolesti,
co tě tíží a nedá ti spát
zábrana minulosti,
nezdolný hrad…
Pojď a polož mi hlavu do klína,
pro tu chvíli ,kdy vše krásné znovu začíná
pro schopnost znovu zažít ten pocit,
co znamená milovat
23.06.2007 23:23:00 Květa
No tak teď už si mě regulérně rozbrečela....ale tak krásně, jak se brečí u krásnej filmů nebo chytlavejch písniček. Je to krásnýýýý......já nevim, co k tomu jinak říct. Miluju tvý věci - ty píšeš s takovou lehkostí a je to tak přirozený.
Každopádně díky moc za všechno, pa pa