Anotace: inspirováno člověkem,díky kterému vím,jak lásku prožít a ne se jí jen trápit....
Pojď,povíme si o lásce….
řekls a pak mě letmo políbil do vlasů
v hlavě mi proběhly věty z románů od klasiků
a Vítr dokonce jakoby ustál
jen pro ten pocit,
bez kterého do toho dne život vlastně za nic nestál
Pojď ,povíme si o naději,
tenké nitce,která nás pojí,
ačkoli ani jeden neví,jestli se tím neženem do pekel,
kde trápení bolí
Pojď,zahojíme šrámy našich duší,
škoda,že ani jeden z nás netuší,
co tolik toho druhého bolí,
uzavřené komnaty starých bolestí,
Od kterých už nechceme najít klíč
Pojď a promluv o bolesti,
co tě tíží a nedá ti spát
zábrana minulosti,
nezdolný hrad…
Pojď a polož mi hlavu do klína,
pro tu chvíli ,kdy vše krásné znovu začíná
pro schopnost znovu zažít ten pocit,
co znamená milovat
No tak teď už si mě regulérně rozbrečela....ale tak krásně, jak se brečí u krásnej filmů nebo chytlavejch písniček. Je to krásnýýýý......já nevim, co k tomu jinak říct. Miluju tvý věci - ty píšeš s takovou lehkostí a je to tak přirozený.
Každopádně díky moc za všechno, pa pa
23.06.2007 23:23:00 | Květa