proč mojí náručí fičí vítr
a proč dlaně stále prázdné mám,
proč vějířky vrásek od smíchu
pod vlasy schovávám,
proč sčítám minuty
a z hodin je už stavba vysoká,
proč chybíš ty
a proč si to nepřiznám,
proč v noci vnímám jen
samotu modrou tak blízko za oknem,
proč dělám, že nevadí,
když můžu ti tolik oplatit,
proč ta hrdost je tak silný štít,
proč se tak bojím ji zahodit
a proč držím kliku u dveří,
když zvoníš a chceš si otevřít...
Ano souhlasím, také si myslím, že den by měl začít úsměvem a jen proto, že vůbec jsme. Osud zařídí vše potřebné. Moc hezká báseň, vím o čem je.... :-)
25.06.2007 08:42:00 | Raduzk
Každé ráno máme po zazvonění budíku úplně novou příležitost udělat v čase, který nám byl darován, co chceme. A po celý zbytek života budeme tento dar dostávat znovu a znovu...ptáš se stále proč?...:-)
24.06.2007 23:55:00 | Lota