Krvácející rána

Hoří, hoří a dohořívá,
co dříve mělo po vodě plout,
však místo vlnek teď oheň zpívá,
nad jeho plameny můžem řetězy kout.

Jsme ztraceni bez času
jak kovadlina bez kladiva,
líbáme se do vlasů,
když se venku rozednívá.
(Pozor! Soudce se na nás přísně dívá!)

Jsme ztraceni po čase,
jež nám nebyl přán,
dvě kuřátka zaběhla se
a nikdo vlastně neví kam.

Ztrácíme čas,
který jsme neměli,
chyba je v nás,
kteří jsme věděli

o lásce, co neměla být,
o slovu, které pomřelo zrána,
o jehle, která probodla se v nit,
o propasti, jež zeje mezi náma,
jež krvácí
krvácí
krvácí… jako velká rána.