Trocha textu, trocha otázek

Vsadil bych miliony, že když jsi se mnou,
ničeho zhola necítím
Až vždycky, když se rozcházíme
poznávám, že těžce se potácím

Nevím jak jen to děláš,
co používáš za kouzla
že po celou dobu co jsme spolu
nějak jsi dovnitř mě proklouzla

Ničeho se neboj, nic nepoznáš
umím alespoň trochu zastírat
když ale vždycky jdeme svou cestou
pár dní to musím uvnitř probírat

Proč dál chceš mě ještě vídat?
Což dívky jsou citu zbavené?
Přátelství mezi mužem a ženou?
prý možné, versus zcela nemožné?

Někdy rád bych možná řekl
už tě nechci nikdy vidět
nechci si s tebou povídat

Copak to jde?