Anotace: ...takové sladkokyselé...
Sbírka: Vesmírné divadlo
Nehty jedeš-dech se chvěje-
po zdi mého obličeje
Pod kůži se snažíš vtesat
to co nejde nevytesat
Slza padá směrem k zemi
a tříští se v zapomnění
Na obleku mého stínu
pořád nosím svoji špínu
Prsty hladíš klasy vlasů
zakreslené do atlasů
Celý svět je ukryt v hlavě
Rozum usnul na oslavě
Trošku soli do ran starých
-otrokářů světaznalých-
sypu pro tu trochu akce
propocené na matračce
18.07.2007 21:41:00 Lizzzie
tak tahleta mě pohltila, potopila v myšlenkách a naprosto objala svoují atmosférou;)...
ráda tě poznávám..:)
18.07.2007 16:14:00 Duše zmítaná bouří reality
přidávám se k všeobecnému názoru - přidávat, protože píšeš skvěle... moc se mi to líbí...
12.07.2007 21:56:00 Ahimsa
Navire: No to máš samozřejmě pravdu..Jestli velice rychle něco nenapíšu, tak budu muset radši nějakou smazat. Protože 88??? To tady strašit nesmí :)
12.07.2007 17:46:00 Navire
Ty jedeš Ahimsa..Dobrý!!
Jen to "vtesat a nevytesat" mi tam nějak skřípe ...ale už to, že o tom tak dlouho přemýšlím je skvělý:o)
JO a koukej napsat okamžitě další pecku- 88básní je na pováženou, no uznej!!!!!!;-)
11.07.2007 23:30:00 Sunny
To je hodně dobré, Patri...máš tam moc hezké rýmy a dokonalý je vlastně i každý z veršů. A ten konec je luxusní:) líbí se mi, moc:)
Ps: vždycky mi napiš, když něco nového napíšeš:))měj se moc krásně, papa Sunny