Mizí v dáli vlak naděje,
září jen světla koncová,
já vím, kdo v něm je,
kdo naposled mi zamává.
V duchu volám jméno,
které dřív jsem šeptával,
možná už je to jedno,
kdo by se po něm poptával.
Poslední houkání,
bliknutí světel,
zvěř z lesa vyhání,
do luk, kde roste jetel.
Nikdo se nedívá,
prázdnota vůkol,
jen rychle se stmívá,
a poslední zbývá úkol.
Zapomenout…
Co bylo,bylo,není víc,
jiné však přijde zas,
tak rozjasni svou smutnou líc,
život je přec pln krás!
Zas jiný vlak se přiřítí,
s nákladem nových krás,
hle,kdosi jiný mává Ti
na pozdrav nyní zas!
12.07.2007 17:31:00 | Kozoroh 1
No, mně to připadá toakové dost nepoetické..jetel a tak. Nevím, nelíbí se mi. Ale upřímnost se cení, ne?
11.07.2007 10:12:00 | JirkaS