Pod stříškou světlých vlasů
dvě studánky modrošedé
a na jejich dně
ticho...
objímající...
něžné ...
měkké...
Jen ozvěny dvou hlasů
si někde v hloubce
na slyšenou hrají,
mazlí se, kočkují
a jedna druhou
prolínají...
Tak nemrkej, lásko,
a nech mě koukat
ještě chvíli,
ať vím,
jestli se v hlubinách
tvých očí
ozvěny naše políbily
... jako my dva.
Něžná a hřejivá ..
tvá slůvka mazlivá
podtrhnu dotekem
at´citíš že tu jsem
*- tak alou ... nesnít ... a žít ... :-))
13.07.2007 09:58:00 | HarryHH