Nová naděje

Nová naděje

Jako malé poupě růže kapkou rosy ožije,
jako motýl, co rozletí se, když sladký nektar vypije.

Tak i já tolik věřila jsem, že v lásce poznám krásný ráj,
v němž muž a žena milují se a těší se ze slunných rán.

Měla jsem sny plné barev, v očích jiskru, na rtech smích,
žár však náhle uhašen byl, úsměv zmrzl, smích už ztich.

Ze srdce jen tisíc střepů, v hlavě hučí vodopád,
přišel konec, růže zvadla, proměním se v černý prach.

Vítr jej pak vezme v dlaních a vynese k nebesům,
blízko hvězdám, blízko Bohu, snad i blízko šťastným dnům.

Možná i lásku tady najdu, bude konec trápení,
osud mi pak podá ruku a má duše dojde spasení...