Slabost
Slabost
Anotace: Opět láska...
Dotkni se slunce, dotkni se hvězd
Dávám ti ruku, nechávám se Tebou vést
Veď mně životem vedle své maličkosti
Veď mně lehkým krokem do nejisté budoucnosti
Nevím, kdo přivedl tě k mému srdci
Vím však, že jsi jiný než ostatní černí vlci
Dotkl ses mého srdce i duše
Do té doby stavěla jsem se ke světu hluše
Bála jsem se totiž, že mi někdo ublíží
Ublíží tak, že rozdrtí ve své dlani mé srdce
Pak přišel jsi Ty, Ty, jenž tajemství mého srdce rozluštíš
Dny bez Tebe ubíhají trpce
Čekám na Tebe, tam, někde v dáli
Čekám na Tebe proto, abychom se spolu smáli
Ne, nyní už nečekám, příliš to bolí
Je to jak výprask dubovou holí
Bez Tebe nejsem to já, můj milý
Už nějak docházejí mi síly
Odpusť mi, Fenrire, mou slabost
Nemohu nějak dál, už nebaví mně ta osamělost
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Ne, nečekej. Vychutnávej si strachy, vychutnávej si bolest, ale určitě buď sama sebou! Stojí to za to, číst Tvá slova. A tak když docházejí síly, vzpomeň si na zítřek, budeš tu nová a usměvavá, a kousek z toho si zkus ukrást už pro dnešek. Pro další dnešní báseň... Pro všechny hvězdy a všechny slunce, kterých si všímáš.
27.07.2007 15:23:00 | SunnyRain
Uvidíš, zase vyjde sluníčko, jen už budeš trošku opatrnější. Nenech si ubližovat.
27.07.2007 09:17:00 | vandule
No páni, Yen :), rád bych se uměl vyjadřovat s plynulostí a něžnou romancí Tobě vlastní... buď silná a trpělivá - bude zase líp!!! Je mi taky smutno, ale věřím... :)
26.07.2007 20:53:00 | bába čurchlastka a inkontinenční ucháč
