Anotace: City většinou nejdou vidět, tak jim dejte šanci...
Minem se jako dva duši,
oči jsou slepé a uši hluší.
Minem se jako dva duši,
ústa jsou němá a srdce buší.
Najednou touha se láme, ten cit má sílu skal,
zmateně naproti sobě stojíme a čekáme, co bude dál?
Pak prudce padáme dolů,
jen pár okamžiků budeme spolu.
Ruce se potí, ústa dotýkají,
těla rozkoší prohýbají.
S tebou čas rychle plyne,
hodina jak vteřina se mine.
Pak odcházíš ode mě dál,
jen těch pár krásných okamžiků mi život dal.
Byl si v nich ty, ty a zpocené tělo,
ty a srdce, co tě vždycky chtělo.
Ty a blahem vzlykající struny,
ty a osvěžující přílivové duny.
Přišel konec pouhý,
dny bez tebe jsou plný touhy.
Nezbývá mi čekat, než se zase dvě těla - hluchá, slepá -minou,
a tvoje srdce zjistí, že už nikdy nechce jinou.
pekna basnicka.....nejdriv let a potom se ruzovy brejle rozbijou tvrdym narazem o jeste tvrdsi skalu.......a nikdo se po tobe ani nepodiva.....Chces snad pomoct vstat....Mas smulu nikdo ti nepomuze.....bud vstanes a dokazes ze si silna nebo tu muzes klidne chcipnout nekde v prachu.....a o tom je svet...
27.07.2007 18:21:00 | UNDEAD
presne tohle jsem kdysy take zazila, ale takhle hezky bych to popsat nedovedla:)
27.07.2007 14:03:00 | Eva Adamovič