Hostina

Anotace: poslední žranice

Jednou budu za krk viset,
na konopném lase.
Bůh ví na co budu myslet,
snad na tebe - zase.

Jen tak se budu houpat,
a hledět kolem sebe.
Už vlci lezou z doupat,
a slétají se supi z nebe.

Na obě má ramena,
si sednou černí havrani.
Co to všechno znamená,
vy sluhové nenažraní?

Máte hlad?
Nač prodlužovat tuto chvíli?
Jen pojďte všichni žrát,
vy patroni moji milí.

Nuže, na koho se čeká?
Nechť započne hostina!
Ty smečko dravá jako řeka,
mým hostem si jediná.

Hmyz završí to velké dílo,
až zbydou bílé kosti.
Ten komu se to líbilo,
pozvracel se od radosti.