Mé srdce je jako rybník,
do kterého jsi hodil kámen
hladina se zčeřila
tak, jak to oba známe.
Hladina teď už klidná je,
jen kámen zůstává na dně dál
a můj úsměv uvnitř pláče
místo aby se smál.
Poslední tvůj polibek i dotyk
poslední rána a poslední pláč,
vezmi si všechno všecičko
a neděkuj, stejně nemáš zač.
Nestarej se o mý slzy,
jdi a neotáčej se zpět,
já si složím neobyčejný sen
z několika krásných vět.
Už nebude žádný návrat,
teď už je to napořád,
velkou lásku, velký štěstí
pokusím se ti teď přát…