Déšť

Jdu sama ulicí,
topím se ve vzpomínkách svých,
hledím na nebe,
neboť chci odpustit hřích.

Mé bledé tváře zdobí
potůčky z hořkých slz,
ikdyž...Kdo vlastně ví,
že to nejsou kapky deště?

Duši mou bolest tíží,
déšť smáčí vlasy mé,
pomalu se už blíží
další bodnutí do srdce.

Další rána a další slzy,
když vzpomenu na tvá slova:
"Promiň,moc mě to mrzí,
zapomeň už radši na mne."

Jdu sama ulicí,
své hořké slzy polykám,
kapky deště mi radí,
ať poslední minuty počítám.

Blížím se na konec cesty,
na konec cesty i života,
na místo,kde minule vyhrálo štěstí
a svůj boj prohrála samota.

Stojím na mostě a vzpomínám,
jak jsme byli spolu,
naposled lásku proklínám
a pak už jen padám dolů...