Kde se mi touláš
když úplněk nás volá
pod svůj jas?
Kde jsi byl tenkrát
a dnes, kde jsi zas?
Je dálka od srdce k srdci
měřitelná na míle, metry, patníky?
Já prosím všechny zlatníky
aby pozlatili tu noc, můj milý
kterou jsi ve mně a já v tobě
kterou jsme naposledy žili.
Teď přežívám a měřím, sčítám, umírám
Na lůžku z prachu hvězd
nechám se ve snu k tobě nést!
na pozlacené noci
houpají se hvězdy,
lůžko ze svého prachu
staví a těší se kéž by
tam láska spala beze strachu,
pak smát se budou jak cvoci
***
Jiří senior
09.08.2007 16:22:00 | j.c.