Co ve hvězdách jest psáno

Anotace: Psáno za bílého dne, ač atmosféra noční je.

Jsem prý blázen jen,
má-li být po Tvém...

Však po mém je,
když večer pohledem mezi hvězdy píši,
co skrývám v srdci svém jak v skrýši.
Noc co noc,
sotva na hedvábné černi nebes,
nova první rozzáří svůj lesk...

"Sviť, hvězdičko, sviť jen pro něj,
ať vždy kudy jít ví,
ať vždy zná pouze jasu světla rej.
A, Měsíčku, ty kmotře němý,
jen na lásky a štěstí strůny mu hrej.
Pohlaď jeho šíji paprskem svým,
na víčka vtiskni mu měsíční polibek.
Ode mě..."

Snad jednou pozná, jednou zví,
že pro jiného nedýchám,
že jen jemu cele já se dám.
Že čekat budu i sto let,
na jeho blankytný pohled.
Na jeho ústa, na jeho dlaně.
Se zrakem přímým,
odpověď přijmu odhodlaně.

"Nedovol, Měsíčku, kmotře němý,
by po mé líci stekla slza,
ni jediná,
nedovol najevo smutek dát.
Paprskem svým do duše vetkni mu sen,
sen jemný jako chmýří,
sen pevný jako žula,
sen, an v srdci mém už září,
býti jeho ženou jen, celá.
Měsíci, hvězdy, Slunce,
svědci jediní hoře toho,
dejte mu vědět,
že středem je světa mého.
Že duši mou v moci má jak démon,
srdce mé že uloupil pro sebe.
Ať si ho tedy ponechá."

"Nelam ho, prosím, Lásko má,
bije jen pro Tebe, nenič ho.
Vezmi jej do dlaní,
věz, láska poklad je vzácný,
já, Lásko, žádám Tě, važ si ho."