Cesta domů

Jen tak utrhnu růži pro tebe,
ať mě klidně pronásleduje,
vojsko celé jak vlci,
kteří jdou po kořisti.
Pro tebe tu růži vezu,
na mém koni,
ukradeném samému knížeti,
jenž začíná být unaven,
tři dny a noci,
v sedle již sem,
noc a den se střídá,
slunce a měsíc,
déšť a slunko,
jedu stále dál,
do domova mého,
kde jsi ty,
pracující s otcem a matkou,
ve mlýně prastarém,
z pole válečného,
kde proti Turkovi bojujeme za císař pána,
jenže bojovat a pracovat,
proti nástrahám osudu,
chci jen na poli s tebou,
láskou vychovávat děti naše.