špetka

Voňavá slova,
balená
do lístků okvětních,

šeptaná touha,
krojená
obzorem se zlatavým,

nádherné
mihotání křídel,
v jejichž mávání
je slyšet smích,

s dechem
zatajeným v hrdle,
tiše opakuji
něžná "smím?"

krajinou
navštívenou slunkem,
celou noc jsem putoval,

po vrcholcích strmých
i v úrodném údolí,

rád bych v sobě
každou špetku,
navěky si zachoval,

myslím,
že mi to Bůh jistě,
v moudrosti své dovolí...