Pavučina v koutě místnosti,
budí váhavé zdání...
Podrazy, tváře, staré lítosti.
To vše vzpomínky do mysli vhání!
Nemyslet a nevzpomínat,
není tak snadné,
raději přestat dýchat.
Chci utéct, ale není to platné!
Před sebou se neschovám...
Nejhorsi, je ze se pred sebou nejenom neshovame, ale jeste si nasi bolest sami prodluzujeme ba nechte vzpominanim... Jinak dalsi povedena, snad uz to konecne prejde...
21.08.2007 20:37:00 | sad_girl