Dny
Dny
Když cítím Tvůj dech,
jak jemně hladí mě po zádech,
Tvé ruce objímají mě sladce
a Tvá ústa pokryjí všechna hebká místa,
pak touhou raněná
podlomí se mi kolena.
Padám, nevím, kam,
jsem zlomená bolestí
budoucí i minulou,
věřím, ty smutky se rozplynou.
Na začátku jsem počítala dny,
teď je zase počítám,
někdy se v tom nevyznám,
pondělí, pak úterý,
který další se objeví.
Ty dny, co jsem počítala a počítám,
jsou dny samoty,
pro duši mou odnikud po nikam,
přesto jí stále konejším:
„Nechvěj se strachem,
zpívej láskou.“
Teď lituji všech dlouhých dní,
co jsem Ti vzala,
cestu tak hledala.
Přeji si, aby Tvé bloudění bylo kratší
a hvězdy z nebe svítily nám, Svůj Spáči.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
... krásná báseň, z těch co tu jsou asi nejkrásnější ...
je zní cítit pokora ale i víra
škoda, že se nesplnilo Tvé přání, ovšem život nelze vzít zpět, nelze ho přehrát znovu s novým obsazením a upraveným scénářem ... co se stalo již nikdo nesmaže ... pouze my máme ten klíč a já jsem připraven vzít těch 30 měsíců a ještě trochu víc a uzavřít je do trezoru naší společné minulosti od které budeme mít klíč jen my dva ... také počítám, počítám korálky Tvých úsměvů, každý takový mne pohladí po duši a dá smysl k dalšímu bytí ... usmívej se prosím víc a víc ...
18.02.2009 00:16:00 | vapiti
