Proměna

Bylas krásná jak noční luna,
a já byl jeden z tisíce.
Úchvatná jak poušní duna,
jako hvězda, první dáma měsíce.

Ohromilas mne svou krásou,
ve světě plném šedi.
Bylas náhle mojí spásou,
tam, kde se do nicoty hledí.

Začalo se cosi dít,
a já upřel na tě zrak.
Počal jsem strach z tebe mít,
když měnila ses v lidský vrak.

Jak rostlina co uvadá,
když usmrtil ji mráz,
či nemoc, která napadá.
Je pozdě, nastal čas.

Děs mne z tebe jímá,
změnila ses v lidskou stvůru.
Nejsi to již ty, jsi jiná.
Sen se změnil v noční můru.

Teď jsi další z mnoha hrůz,
chladná jako led.
Necítím již víc než hnus,
je moc těžké najít cestu zpět.