V trávě

Setři si krůpěj rosy z pod oka,
a hleď na chrámové lodi modrý strop,
mé srdce na tvé teď právě haleká,
postůj chviličku, zastav se – STOP!

Pojď sledovat den zpoza květů,
opilí vůní se šťastně smát,
v hypnóze vánku pak se svěřovat světu,
z prachu jsme vzešli – co víc může se stát.

Z doteku jiskra, z objetí plamen
zahoří vzpomínky a představy v nás.
A ještě dřív než odříkáš „Amen“,
v jedinou bytost se změníme zas.

Jediná ústa pro slůvka, úsměvy a líbání.
Jediný pár očí pro čtení, údiv a cit.
Pár uší co přání vyplní,
jež neslyšně z duše nám bude znít.

Setři si krůpěj rosy z pod oka,
a hleď na chrámové lodi modrý strop,
čas pádí a na nic nečeká,
v srdci zbude nám vzpomínka jíž řekli jsme STOP!