Zdánlivě nepolíbená myšlenka...

Pořád ještě tě držím
v údolí svých dlaní,
myšlenko má z ledu,
co zdáš se být

nepolíbená

zajatcem
tyrana lásky.

Zdánlivě nevinný přelude,
stékáš po mých rukou
a já

vážně pochybuji
o čistotě
tvých úmyslů

zastřených průzračnou barvou
měsíčních paprsků.

/Chceš mě dostat do pekla,
nebo ještě dál??/

Protékáš mezi články prstů
rychleji než čas,
nejsladší hříchu světa.

A pozdní lítost
cloumá s mojí krví
a opřádá hlavu
černou pavučinou předsudků,

která se snaží ukázat
na všechna zla

lásky.