Neveršovaná...
Neveršovaná...
Anotace: ...o vnímání...
Jen tak ve vzduchu
zachytávám
neviditelná vlákna čehosi,
co je možná
po zapletení v lano
pevnější
než řetěz držící kotvu
velkých lodí...
Mlčím...
Ta vlákna se mi
proplétají mezi prsty...
zdají se být nekonečná...
jako kdyby jim darovalo
jednu svou vlastnost
pravé hedvábí...
Vnímám...
Odkud se vůbec bere
ta jemnost, hebkost,
nadpozemskost?
Kdo vůbec může
být schopen
vytvářet
něco, co je najednou
kolem, uvnitř,
všude?
Dýchám...
Nikdy jsem netušila,
že v pavučině
lásky
může být
tak
božsky...
Komentáře (26)
Komentujících (23)
Doporučit
Tisk10.09.2007 20:26:00 uživatel smazán
nojo, něco na tom bude, ach ty pavučiny lásky ! :)
10.09.2007 16:23:00 Bean
nemam recept na vnimani..
miluji ovsem bozkost..
v kazdem smeru..
napinam vsechny udy
abych se ji zalknul..
jsem jen clovek
nic lidskeho mi neni cizi
(sakla, zrovna sem se zamotal do naky pitomy pavuciny .o))
04.09.2007 12:11:00 mexico
pavučinka,to je mrška,omotá tě v mžiku a ty nevíš,jestli si hovět nebo volat o pomoc:-)
02.09.2007 20:31:00 Žqáry
...Sním s otevřenýma očima
pod drobnohledem okolí,
v noci svítí slunce,
mráz zdá se být voňavý...
Cosi kreslí a vyrývá
na srdci bolest
/-ta zlatým prachem balená/
v duši klid a samet
polštáře plné... Lásky:o)
31.08.2007 23:39:00 j.c.
Láska v závoji
V tom závoji jak přízrak by se stal
z Tvé tváře půvabné, tu přirovnávat smím
až k božským co nebe zdobí znamením
Kdes v podzemí zrozená vydáváš se v cval
co strhne blouznivce, byť stává opodál,
v Tvou náruč gestem přímo ukrutným
Však pohled andělský jen plaše kryje šprým
jak v rozmařilosti Tvé slaboch neustál
to bouři svítání a nocí s podlým cílem
v mladíku či starci vášní vzbudit zmatky,
že hnán jak bičem v dál, bez zastávky
až z amfory prokleté jak polit elixírem
snad poznáním pravd protáhne se vrátky
Tvůj závoj z pavučin - jen rubáš na ostatky
***
Jiří senior
31.08.2007 07:12:00 Navire
Ano..a přesně tohle lano drží nad hladinou lodě...podivuhodné! :o)
Krásné verše.
30.08.2007 19:59:00 Lota
Já tedy nevím, říkáš, že jsi ježibaba, a ta přece ví všechno.Pak tedy i, jak úžasné je kouzlo v pavučinkách lásky. Je s podivem, že jsi to nevěděla.
Ále věděla, viď? To ty jen tak...
A co vím zase já? Pozor, jsou křehké. Chce to odhodit koště. :-)
30.08.2007 15:12:00 kouzelníček
Vidím
Vidím tebe,
vznášet se v prostoru.
Vidím
bílé světlo
kolem tvého těla.
Ach
Není nahoře.
Není dole.
Nekonečno vesmíru.
Ticho.
Kolem
Tebe
Nás
Jsem vůbec tu?
Dva světy.
Nebo jen čtu?
Slova
proměněná v energii bytí.
Vidím,
(Až nemohu dýchat)
slova krásy
v nekonečnu
žití.
30.08.2007 08:45:00 s.e.n
Je to o Vnímání s velkým V-tak krásně a opravdově je to napsáno.
Zrovna takové pocity jsem měla včera ve 22.hod.kdy se nás sešlo spousty u jednoho básníka.Vnímání silného lana utkaného z jemných nitek sounáležitosti.Byl to krásný pocit vnímání jistého druhu přátelství.
30.08.2007 08:29:00 Monsignore
líbí se mi Tvoje lehkost,nikdy dřív jse poezii nečetl a přitom je tak sdílná...jako naše duše:-)
