Anotace: Pro toho, komu jsem dala ve svém srdci zbohem, ale stále tam bude... Tak naposled... (Není nějak dobrá, ale vypsala jsem se...)
Záříš
Ve svitu pouliční lampy
Jsi mi tak blízko
Jen natáhnout ruku
A dotknout se
Promínku vlasů
Tvé horké kůže
Tělo však přestalo
Poslouchat srdce
A snad po celém roce
Rozumu přednost dalo
Odcházíš
Na mě se radši nepodíváš
Pár kroků
A obejmu Tě
To bych ale nesměla být
Ztuhlá
Tak jen setřu
Krvavé slzy
Tvých sladkých lží
Setřu i poslední naději
Poslední sen
Teď sebrat někde sílu
A jít
S Tebou s odrazem v srdci
Dál...
K tomu prvnímu rozchodu, je třeba nejvíce síly ...
a také nejvíc bolí ...
*-... ale s postupem času poznáš, že právě ten tě připraví ...
... .... ... na cokoli ...
04.09.2007 17:55:00 | HarryHH
:-) Myslím, že ještě několikrát si něčím takovým jistě projdeš...a třeba taky ne...zkrátka, aby člověk věděl a poznal, patři to k životu.
A díky za zastaveníčko u mne.
01.09.2007 10:48:00 | Lota
Ne to nemám v plánu! Tady jsem hrozně ráda:-) Takže mě tu budete muset ještě nějakou tu dobu trpět:-)
30.08.2007 22:05:00 | Ishtar