paní v bílém

ve vzduchu cítím vzpomínání
prchlivé jako slza mé první lásky...
jež mi zaschne na tváři a zanechá jen slanou strouhu pocitů...
které šeptá voda....

a tak tiše jako bubnování kapek na okapu
zpívám si písničky o milování...
ve všech možných jazycích světa
dřív než svíčka dohoří....

a ještě dřív než mě temnota polapí do svých osidel zlověstné budoucnosti...

ale já stále věřím...
v naivní krásy světa...
rozhodně víc než na lásku, která se už nenosí....
ta paní v bílém dopadla jako svatební šaty...
stala se přežitkem moderní doby...

a taky pro ni jsou mé tiché slzy a šeptání kapkám rosy
protože kdo jiný ji může oplakat, než ten nešťastně zamilovaný...