Všechno nějak končí...

Anotace: Proč milujeme věci a lidi okolo? Protože kdybychom je nemilovali, museli bychom se už dávno zbláznit,... Život je kniha, nádherná, nekonečná kniha, nemá ale cenu pro toho, kdo neumí číst...

Asi by znělo divně,
kdybych Ti řekla,
že Tě miluju,
možná by ses i zasmál,
koneckonců to může být vtipné,
zvlášť když uvážíte,
že říkám tohle člověku,
kterého jsem nepotkala,
kterého znám jen díky slovům,
která ani nejsou hmotná,
a přesto tolik znamenají...

Možná by ses i zasmál...
ale postavy na fotkách
se nejspíš nemohou smát, že?

A taky nechci hystericky,
melancholicky, pomateně, smutně a bůh ví jak ještě
hladit tvojí tvář na fotce
jako to dělají hvězdy z Hollywoodu,
s kterými nesdílím vůbec nic...

A ani sdílet nechci,
jak ironické je tohle přirovnání?
kdybys mohl, asi by ses opět smál...

Nejsem princezna,
i když to občas říkáš,
ale já Ti stejně moc nevěřím,
vlastně na co být princeznou...?

Začalo to všechno jako pohádka
tenhle svět,
přes neuvěřitelné sci-fi
k akčním scénám
o kterých vypovídali dokumentární filmy
došlo to k hororu...

Ale ve filmech i v pohádkách,
všechno nějak končí,
dobře nebo špatně...
ale v životě..?
zaručí Vám někdo,
že to skončí?

A když to nezačne,
nevrátí Vám peníze,
vlastně si toho ani nevšimnete,
ale když během představení
se něco uvnitř Vás rozbije...
reklamovat život nemůžete...

Už jste stejně dávno zahodili záruční list...