každou sekundu
mám tě v představách
nechci zapomenout...
ta doba zlá
nepřeje...
zas
ach
prázdnými dlaněmi
objímám vlastní svět
v něm
tebe
.....
nevidět
rozum se pokusil
to do rukou vzít
jenže
musel
ustoupit
vzdálen jsi
v čase
i v teple
svého těla
zakletém
a já zase
vzpomněla
na
tebe
........
nevíš
cos způsobil
snad dobře tak
prostě jsi
jsi se mnou byl
jak
"zázrak"
na chvíli
...
...........
nevíš o tom
a nikdy se nedovíš
proč taky
když totéž
nesdílíš......
....
....
..
.
.
.
se mnou
slova jsem použila...
ale se
ztratila
láska
ta
znovu
zase
zbloudila...
...
kdosi mi kdysi řekl, že jen nekonečná tolerance může člověka přivést k pocitu vnitřního štěstí...prostě brát to všechno s nadhledem a neztratit ten vzácný mír v duši...jenže to se lehce řekne, ve skutečnosti chceme zase vyčítat, jsme zraněni a nedokážeme rychle odpustit sobectví a lhostejnost toho druhého
04.09.2007 21:34:00 | Verena