Usmíváš se a Tvé oči
jsou jako tmavá noční hladina,
v níž hvězdy se odráží.
Prosím, ať nekončí tahle hodina.
Usmíváš se a Tvé oči
září jako flitry na mém těle,
jako tenkrát na maškarním,
kdy byl jsi za skladatele.
Na kůži maloval jsi mi notovou osnovu,
z třpytek jako z not skládal etudu,
v Tvých očích viděla jsem touhu
a já tenkrát málem umřela od studu.
Usmíváš se a Tvůj pohled
naznačuje příštích okamžiků vývoj,
pomalu rozepínáš první knoflíček,
oba cítíme přicházející touhy náboj...
Moc se mi to líbí,děvče!Zraješ nám tu jako víno...Možná,že mne inspiruješ k další něžné básni!Už jsem dlouho nic nenapsal,ač třeba včera cestou v tramvaji se už možná něco rodilo...Ta ranní hvězdami posetá obloha a měsíc,který se strachem z hvězdné inventůry ztrácí,až je z něj pouhé C/couvá,zbabělec!/,
to je inspirace jako hrom!Jen si z těch variant vybrat!
Jinak i já dám na lidský úsměv,ať už jen v náznaku či od ucha k uchu,jen když je upřímný a provázen teplým pohledem krásných očí!;oD
P.S.Ochranný znak tvrdí DRO!To jako že jsem velký bloud jako DROMEDÁR?
08.09.2007 16:35:00 | Kozoroh 1
líbí se mi moc.
Poznámka k závěru:
obsahově krásný konec (hoodně hezký konec - vlastně začátek ;)
ale uchu to ladí míň
Za celkový dojem ovšem 100%
:-)
08.09.2007 09:26:00 | jasix