Začalo to tak nevinně,
přes oči dal jsi mi pásku,
vše změnilo se ve vteřině,
kdy vyznal jsi mi lásku..
Chvíle to byla veliká,
já nebyla schopna slova,
těžko se to vždy řiká,
já chci to slyšet znova..
Až později došlo mi,
co k tobě vlastně cítím,
hned bylo lépe na zemi,
nevěděla jsem kam se řítím..
Tobě začala jsem propadat,
uvízla v kouzlu lásky,
ostatní začalo uvadat,
už zbyly jenom vrásky..
Teď už je všechno jiné,
ty máš dívku svou,
vše krásné ve mně hyne,
propadám se tmou..
Brzy budu na dně,
na dně úplně sama,
budu volat marně,
jako doživotní panna..
Teď tu jen tak truchlím,
neodvažuji se snít,
tiše v klidu smutním,
mám tu dále žít.?
Smutná a přesto krásná... a to s tou doživotní pannou se mi taky moc líbí - hezky to odlehčí celou báseň - Pro jedno kvítí přece slunce nesvítí :-)
16.06.2009 21:28:00 | Eiffel
Nádhera, vážně moc pěkný, na básničky moc nejsem, ale tahle je vážně pěkná. Jestli máš ještě nějakou takovou, tak jí sem hoď, aspoň tady bude zase o jedno kvalitní dílo na víc :)
03.01.2009 21:57:00 | moňas