Páteční deštivý podvečer

V bezbřehém drmolení hlasů
....zpozorním
Hluk pátečního podvečera vzlíná
Pojednou v letmém zlomku ticha
vnímám její vzdech

Jako když skane vosková slza
a ztuhne u paty ohořelé svíce
Jediná - naposled...

Vím
Ta chvíle očekávání
jako bezbřehý vesmír
rozsvěcí střípky nadějí
a rozjitřená touha
se vrací stále zpět

Ale i příboje kypící nejistoty
.....zvolna utichnou

Popojde o kus dál
Zahlédne muže
jak hasí poslední oharek
....cigarety

Není to on
Ale zdá se jí být blízký
Mine ji pohledem
pak zvolna odchází

Ani se neohlédne...

Nemá chuť nikomu volat
a přesto maně
mačká tu drobnou věc
která nevlídně studí do dlaně...