Sen lásky

Ten den stále zůstává mi v mysli,
přemýšlím o něm každým dnem,
už nevěřím na nesmysly,
teď už vím, kým jsem.

Vím, že to nebylo kamarádství,
ani žádný jiný blud,
bylo to lásky volání,
když pocítil jsem tehdy stud.

Zprvu jen jemné mrazení,
studené, však v duši teplé –
pak slastné vábení,
dotyk tvé kůže hebké.

Nemohu vypovědět, jak dotklo se mě,
když náhle zjistil jsem,
že jistota číší ze mě
a radostí zářím jen.

Nechci se chlubit, nechci spílat,
když se usměješ, radostí zářím.
Chci tě mít, tvé tělo objímat,
ať vidíš, jak se na tě tvářím.

Jsi moje bohyně, má láska,
ačkoliv jsem se hoře vyhýbal,
vedla na ni jasná stezka,
a vrchol té hory, něžně jsem zulíbal.

Ať už oblaka, či celý svět se vzbouří,
já budu s tebou a ochráním tvou duši,
protože dusno před bouří,
mění se v krutý blesk.