Ráno vstanu
a opařím se čajem
/možná levá noha za to může/
připadá mi
jak kdyby se to dělo den za dnem..
A ty také tam jsi
na okraji světa kdesi
v mém životě,
tom uzavřeném kruhu..
Štěstí,
strach,
úzkost,
bolest..
Chci se Tě dotýkat
a jen poslouchat..
Tak o místech,
kam rád bys mě vzal povídej
a dlaně mi dej..
Když na mě se podíváš,
jen část toho,
kdo skutečně jsem vnímáš..
Však jen Bůh ví,
čím byla bych bez Tebe**
kam jít chceš, milá, povídej,
na kterou světa stranu
na vducholoď si chvíli hrej
či na let kormoránů
až na okraji Tvého žití
pro nás oba končí svět
kde jen času vlnobití
cestu ukáže nám zpět
***
Jiží s.
07.09.2007 21:55:00 | j.c.