Pod oknem

Anotace: Když člověk žije, ví, že jednou bude muset zemřít. Když člověk miluje, ví, že bude muset zemřít, aby přestal milovat.

Chodím ulicemi zla
a po lásky chodníku,
kde Tvá noha jindy šlape.
Bloudím nocí,když už spíš.
Pod oknem Tvým, jak u pomníku,
v bouři nebo když jen kape.
A umírám steskem, to Ty víš.

Bez srdce jsem pouhý stín,
co ztratil se v sobě.
A nemůže zpět...
Jenž touží ve své zlobě,
znovu jít k Tobě.
Nechce ho víc tento svět...
Nemohu však v téhle době,
kol chlad a samota,
jsem jen stín v láskou vyhloubeném hrobě...
A umírám steskem, to Ty víš.

V každé dívce vidím Tebe,
proč nemohu jinak žít?
Tvé oči modré, plné hvězd a smutku,
vlasy, v nichž odráží se noční nebe
a úsměv, co chce každý mít.
To láme srdce moje,
kus po kusu, jako kámen v dole.
A tak umírám steskem, to Ty víš.

A je ti to fuk!
Jsem jen pod oknem stojící,
další nepotřebný kluk...

Kluk hloupý, že Tě miluje...
Slyším z každé strany.
Nemohu si pomoci,
uvízl jsem v lásky nemoci,
která mě zahubí....
Pro mé uši jsou to rány,
ale milovat Tě budu dál...