Roztaji

Široké kapky pleskají
o boky kostelních věží.
Stěží jde tě nemilovat
prosvítáš-li deštěm.
On tě svlékl do šatů
promáčeného křivkoví
ladného až na kost.

Vrůstám v nekonečnost
oblých ňader tvých.
Vdýchávám tě po hmatu,
bělostnou kůži ještě
ruměncem růží pomalovat.
Z okvětí prstů nasněžíš,
ve vločkách něhy roztaji.