růže z citů,
z mé krve červených,
pěstuji pár druhů,
doposud neznámých.
všechny jen pro tebe,
z nešťastné lásky,
mluvím za sebe,
tak smutné hlásky.
tak krásná,
až mě mrazí,
že je nebezpečná,
to zamrzí.
stačí přičichnout,
ihned mě to omámí,
nechat ji uvadnout,
bylo by zklamáním.
padá lístek
růže červené,
až nahání to smutek,
pro mé srdce zklamané.
srdce trnem probodnuté,
zalévá růži krví,
přežije to ?
kdo ví...
<3
pocit a taky sen
leží znásilnění na zemi
a potom všechny ty úsměvy
a krása uvadlá...z minulosti
"neprobodla jsem ti srdce"
šeptá ti láska
a ví
že za minulstí se tísnní budoucnost,
která je možná teď
příliš růžová
teď...
...
smutek je jedna z nejhorších věcí ve kterých se člověk může utopit..třeba jako v inkoustu...všude modro a ticho...a tak je lepší s inkoustem a smutkem psát...než se utopit sám v sobě:)
21.09.2007 13:30:00 | Lizzzie