Sněhová královna

Odcházel si a díval se na mě
ve zpětném zrcátku svého života
co mi nikdy víckrát nemohl patřit…
/A já pocítila zimu samoty/

Motýlci se opět plašili a hádali
zdroj těch duhových vzpomínek
který se zase snažil zrodit v srdci…
/A já se přitom tak bránila/

Odešel jeden a druhý a třetí
nechtěl se dožít smutného konce
kdy se zlámou jeho barevná křídla…
/A já se to snažila chápat/

Létání v těle tak náhle ustalo
zbyl jen střípek do skládačky citu
v těch žilách snění mrzne sníh a led…
/A já jsem proto studená/

Čekat na lásku nikoho nebaví
proto ten střípek hodím Ti do oka
najde si cestu k tomu spalujícímu žáru…
/A ty se bránit nebudeš/

Můžu to udělat
směji se stále…

Jsem přece Sněhová královna
/Ta co Tě zmrazí pohledem/