Svítá...

Svítá...

Anotace: ---

Sbírka: KDYSI DÁVNO...

Svítá,
odcházíš ode mne,
ráno nás vítá
a je tu začátek nového dne.

Jak krutě krátká
byla tahle noc,
však zbyla mi památka,
na to, jak toužíš po mně moc.

Jen Tvá vůně v polštáři
mi zůstala,
o to víc však zazáří,
že mou se stala.

I vůně už zmizela,
polštář je slzami kropen,
jádro pochybností ve mně zasela
a ty ozvat se nejsi schopen...
Autor Arleen.D, 23.09.2007
Přečteno 414x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí