Cestou z houštin

Rozkvétáš a pláčeš
deštěm,
vyprahlá, má lásko.
Já čekal, nosil vodu
do mraků,
stokrát padal, tisíckrát umíral.
Pro Tebe.
Jen tóny duhy
chladily okoralé rty,
fata morgana na rubu
i na líci.
Teď líbám Tvou tvář,
horký dech odvanul
zbytky malých snění.
Je Velký Den,
prýští z nás,
studánkami bříšek prstů
zrodivší se průzračná něha.
Stéká do tváří
všerozechvívající cit.
Houštinami,
jež drásaly vše živé
dospěla jsi.
Pro mne.