Jsem k mání
Jsem k mání
Jsem k mání
Cestu znám bez míst bílých
tvůj čas je vzácný
ruce míří k cíli
úmysl máš jasný
.....
Můj stůl je prostřen pro dva
srdeční ozvy mocně duní
sílu těla svého znám
vodopád vlnami umí
Jen slzy na mé tváři
strachem z vlhké zimy
úsměv údivu zmáčí
vyráží klíny
.....
Tak zasedni a nenech se pobízet
hostina bude veliká
skrz košilku objev svět
cítím jak se mě dotýká
a já jsem k mání
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
závid košilce a strážci milenců
že hladí lehounce co nejhezčí ukrývá dům
25.09.2007 09:27:00 | vodnař
Něžně dotýká se tvé krajiny,
rozeseté
v konečcích jeho prstů.
Malebná síla času,
proudí kolem vás.
Ach…
Jsi prý k mání…
To tvé tělo říkalo mu,
však,
jemně proplouváte sebou,
vás
Láska si bere to co bylo
a už není k mání.
Ano,
je pro ní
ten správný čas…
25.09.2007 09:08:00 | kouzelníček
krásná báseňka se mě líbí
moc,poeta či básník
řek by žes k zulíbání
ale já nejsem básník
ve mě jen chtíč bezduchý
tak jen žes k sežrání
:-)
25.09.2007 01:44:00 | jedam
