Anotace: Nemůžu možná dělat nic i kdybych chtěl, .-... ale nepřestanu se o to pokoušet, .... na stráži stát a tvůj smutek zahánět ... / mé Monice ... /
.
.
Upletu ze tvých vlasů sítě
pegasům bodnu ostruhy,
ve zpěvu cikád uslyším tě,
než jejich čeřen uvězní mě,
v jezeru lásky záhuby
Spočinu měkce na tvé tváři
otevřu leknín, i tvoje růže tajemné
Vykvetou v klíně kalamáři ...
kde budu psát mé verše bouřlivé
*
*** ... Monice ..
*
HarryHH, tohle moc krásné, opravdu, moc pěkné. To mi připomnělo, jak svého miláčka miluji, i když mne za poslední den dost potrápil, vím, k lásce to také patří, ale neviměnila bych ho na nikoho a nic na světě. Monika je šťastná žena, že Tě má, když jsi pro ňu napsal tak hezké vyznání ...
26.09.2007 16:06:00 | NikitaNikaT.
Jojo, Pavel je také strážce mých smutků... Doufám jen, že i my jsme jimi vám... :-)
25.09.2007 20:05:00 | Levandule