Anotace: Myšlenky mi uletěly tam, kam neměly. Básnička o smutku, zamilovanosti, vyznání a zoufalství. Názvu se nelekejte. Prosím každého, kdo si mé dílko přečte, ať mi napíše kratičký komentář a nechá hodnocení. Moc děkuju.
Jako nože tvé ruce chladí,
však lehce mě po těle hladí,
dva páry očí na sebe hledí,
přitom rady pomalu si nevědí.
Když vidím tě, mé oči se rozzáří,
víc a víc mou radost odráží,
nyní mé srdce smutek zaplavil
a radostnou duši temně zahalil.
Vím, že brzy políbíš mě
a v náručí podržíš mě,
zase budeme láskou vedeni,
z nudného života svedeni.
............
Mé srdce to neskutečně bolí,
kdy mě můj princ zase rozveselí?
Budu za něj bojovat
a nekonečně ho milovat.
Je to pro mne pouhý popis citů a pocitů. Zkus do toho vnést i více fantazie, obrazotvornosti (jediná originální metafora je toliko v prvním verši, další obrazy už jsou přinejlepším klišé). Pokud se Ti zdaří najít svižnější či složitější rým než gramatický, bude to další pozitivum. Pak budou nejen Tvé verše, ale jistě i Ty (mezi svými vrstevníky) více WANTED — žádány. A piš a čti a čti a piš!
17.03.2008 14:41:00 | Špáďa
Hm xP na jednu stranu je to smutné, na druhou už míň. Já nevím. Teď jsem v divné situaci, kdy všechno smutné odmítám, takže se mi to líbí tak na 50%. Hodnotit nebudu.
30.09.2007 20:25:00 | Milady