Návštěvnost
Ztratila jsem se
Ztratila jsem se
uvízl v hrdle
už jsi tu zas
a já jsem vedle
V tvých kávových očích se zas topím
hlouposti samé jenom tropím
srdce své na kousky drobím
Zradil mě zrak
ztratil se ve tmě
přišel jsi ráno
a já jsem vedle
V tvých něžných dotycích roztávám
po úsměvu zas dostávám
bez varování se ti dám
Zradil mě sluch
neslyším vůbec nic
uzavřel se kruh
chceš mě teď víc
A já jen ve svých dlaních
rukou na tvých skráních
čekám na sníh
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tiskmoc pěkná báseňka...a souhlas s Jaruškou...
28.09.2007 23:53:00 | jedam
chválím kávové zrna očí, super
28.09.2007 23:19:00 | Jarky
Parádní básnička. Prosím o radu "starší", kolikrát za život se člověk opravdu zamiluje ? A jaká je šance, že jeho cit bude opětován ? Nějak si nedokážu představit, že co 17 let to 2krát marně zamilovaný. A ať to zní klidně dětinsky. Právě řeším jestli je láska bakteriálního nebo virového původu.
28.09.2007 22:36:00 | JR
Ach děvče, to je asi nějaká lidská vlastnost, neboť se ztrácíme všichni
28.09.2007 22:30:00 | Lota
Ten konec mne trochu zamrazil, co se týče teho snížku ... raději ať Slunko hřeje Tě na srdéčku, aj dušičce ...
28.09.2007 21:54:00 | NikitaNikaT.
:) To je snad super, ne?:) Já jsem se - pokolikáté už - ztratila ve své nemožnosti..:)
28.09.2007 21:15:00 | Rádoby zoufalá