Já úsměv k slovům přidal, leže v trávě,
že v lásce přísaha je pokrytecká lež
ač říct to slovo dokázal bych hravě
i snadno opak vyslovit znám též
Proč v úžas přivádíš mě znenadání
ignorací nadsázky v mém hlase
jak uvěřit se snažíš mému lhaní
až rozumu i zvykům vymyká se
Jen faleš dýchá z ódy co jsem pěl
byť slova magickou až opájela silou,
však přísahám, já nejsem nepřítel
co zranit chce Tvou duši nedůtklivou
Tak přísahy té jen marná slova tkám
bych pozdním všem se vyhnul výčitkám
Líbí se mě Tvoje sonety.Mrzí mě,že nemám ku čtení ten původní,abych si líp vychutnala to Tvé přebásnění.
Ale i tak mě velmi zaujal.
06.10.2007 15:56:00 | s.e.n
jsi výborný v hraní se slovy
a má duše ted loví
kus tuhy, co není fialový
rozsypané pastelky
jen jedinou jednu barvu bys ty chtěl
nevím, nevím, nemá hrot
a přesto cosi v srdci píchá
jakoby šedý podzim barvy zapomněl
a ořezávátko nedoslýchá
|(odpověď na Tvůj komentík, za nějž děkuji)
03.10.2007 01:34:00 | ni.va
Vyhnout se výčitkám je těžké… a člověk přemýšlí
a přemýšlí
užírá se …
a možná si i řekne .. neměl jsem to dělat… ale
právě toto dává všemu smysl
02.10.2007 00:44:00 | Najlin
Jestliže lituješ utržené rány, mohl bys právě tak litovat, že ses narodil, nebo že ses nenarodil v jiné době. Neboť celá tvá minulost není nic jiného než zrození dneška. Je prostě taková. Vezmi ji jaká je, a nechtěj přeskakovat hory. Jsou, jaké jsou.
Antoine de Saint-Exupéry
01.10.2007 23:33:00 | Lota