Pod mrakem

Anotace: Nemohu říct, že by to byla báseň, ale do prózy se to prostě nehodí. Mé abstraktní myšlenky, které se mi honily hlavou při jedné nádherné písni, nešlo tomu odolat.

Běžela. Míhala se mezi stromy lehce jako laňka.
Průsvitný šat na ní vlál,
skoro jakoby ho ani neměla.
Hedvábný a lehký jako vítr, tak se zdál.

Neměla cíl, snažila se jen utéct.
Něco se stalo, ovšem nemohla přijít na to, co.
Nikdy jí mezi žebry tolik nebušilo.
Bála se, je snad nemocná?

A proto utíkala. Nechápala,
ale snažila se pochopit.
Nikdo jí neporadí,
Motá se v tom sama. Ztracená.

Světlé vlasy poletovaly kolem hlavy,
Ale ona se už nevznesla.
Něco ji drželo při zemi. Nechtěla,
Ani vzlétnout, ani zůstat.

Tak prapodivně se teď cítila.
Oslnilo ji šedivé světlo.
Doběhla na mýtinu,
Mračna ji osvítila.

Zvrátila hlavu vzhůru.
Viděla se v těch barvách.
Stejně bledá, stejně barevná.
Jen uvnitř změť cest.

Dívala se na oblohu,
Do svého odrazu.
Pak pochopila,
Paprsek probleskl.

Pocítila cit pro ni zakázaný.
Neznala jej, musela ho najít.
Tou spletí bludiště.
Nalezla klíč.

Láska. Kam ji zařadit?
Z mraků padala kapka, pomalu.
Po tváři tekla slza.
Vyjasní se?