V rozžhavenosti tvého lůna
se mi občas zamotají mé vzpomínky
na rozkoš světa, která je jen krátkým snem.
Kdyby andělé mohli zpívat i ve tmě, pak
bych Tě tam určitě našel jak ochutnávaš
ze zakázaných vod starého kontinentu.
Kam se chceš položit, až to všechno začne?
Komu jsi slíbil, že budeš manifestovat
na zrcadlovém náměstí za dvacku?
Mě jsi uhodil tupým předmětem bez víry.
Jsi nevěřící Tomáš a já tvoje láska na zavolanou.
Zadrž, moje stará mať už chce spát.
Trpělivost, maškaro z nepovedených vtipů o smrti.
Modlit se bez víry a takto zakusit rozkoš ....
... bezduchých rituálů
v naší slabosti malověrných ...
co touží po nesmrtelnosti ...
... v opakování svých hříchů ...
*- ... a to i přesto, že jsme zarytými ... ateisty ...
09.10.2007 14:05:00 | HarryHH
Nejsem erudován v oboru poezie, tudíž pouštět se do nějaké podrobné analýzi, se neodvažuji. Ale vždy musím něco z daného dílka cítit, nějak mě to musí oslovit. Ale také si zachovat jistý odstup. Tady se to prostě nějak sešlo, byť chvílemi tápu...Ale kdo chvílemi netápe, viď. Zdar
08.10.2007 11:49:00 | JirkaS