Anotace: O růžích, co uzamkly klíčem vzpomínek lásku.
Plamínek nejasný,
svíčička zhasíná,
pohled tvůj jediný,
růžička uvadá.
Řekl jsi ,sbohem',
však oči tvé
prosily mne,
bych nenechala tě odejít.
Vzpomínky bolí,
radost utíká,
já zůstala sama,
tys zůstal sám.
Vracím se zpátky
na místa našich setkání,
kde láska smutek vyhání,
kde kvetou rudé růže.
Byl červen, měsíc růží,
já láskou hořela jsem
a každou noc mi na polštáři
přibyla rudá růže.
Bylo jich patnáct
a měly závoj z trnů.
Já svázala je stuhou vzpomínek,
nechala je v klidu spát.
Uhasla svíčka,
uvadly růže.
Jsem nesmírně potěšena takovou chválou, opravdu, dodala mi hodně, snad tolik, co samotná básnička věnovala čtenářům, aspoň jsem se o to snažila. Velký dík!!
22.10.2007 18:11:00 | Lillian Bann
Nádherné, docela měn to uchvátilo, řekla jsi tu toho možná víc, než sama tušíš, opravdu krásně sepsané a napsané. Pokud jsou Tvé básně podobné, ráda si přečtu něco dalšího. Potěšila jsi touto básní mou duši, dlouho jsme nečetla něco takového.
Děkuji
21.10.2007 20:04:00 | Santinan Black
Ne, to vůbec není krásné, to je nádherné, úžasné, oslňující a mnohem, mnohem víc !!!
09.10.2007 20:54:00 | ...sedmikráska...