Tolik nenaplněna,
něco mi chybí, ale proč,
hořkosti plná,
vyhlásím cenu za něžnost.
Toužím se slaně utopit,
vím, že to nepomůže,
v slzách se snažím pochopit,
proč líbám trny, a ne růže.
Jsem limeta bez šťávy,
zelená a seschlá,
kysele mi vytráví,
až probudím se ze sna.
Trosečnici života,
stéblo spláchla voda,
v rubáši se zamotá,
srdce je nevýhoda.
Iluze se roztekly,
jak polárka v létě,
problémy jsme napekli,
a je po dietě.
Co jsme si kdy nadrobili,
čeká na talíři,
do ran solí nasolili,
nás jen kouzlo smíří.
Mno, nevím, co k temuto napsat. Je to pro mne smutné, já nevím, asik si všecko nějak přebírám poslední dobou opačně, ve všem hledám bolest a smutek ... Báseň je moc hezky napsaná, četla jsem ji s lehkostí a přitom se zamyšlením sama nad sebou.
12.10.2007 18:55:00 | NikitaNikaT.