Zničený obraz v zrdcadle,
srdce tvou žiletkou lásky rozřezané.
Krvácí... Umírám?
Všechno je rozmazané.
( rozteklá řasenka,
zkalené oči,
v roztříštěném zrdcadle
všecičko končí )
Za zrdcadlem černí andělé
na koberci z krvavých růží.
Nezdá se mi to veselé...
Trny mi projíždí kůží.
( barvy se ztrácí,
v jednu se slévají,
rudá...
- ta už nic netají )
Po sté já znova padám na kolena.
vzpírám se, toužím zas jít dál!
Podlaha perlami osolena,
přede mnou je jen prázdný sál.
Nepomůže nikdo, už nečeká mě nic.
Na zemi zůstávám ležet.
Však přece jen já čekala jsem víc,
toužím se sebrat a běžet.
(zpátky za Tebou, má lásko )
Říká se sice utři slzy a jdi dál ale já vím že to nejde...tak ti jen přeju at to přebolí co nejdříve...tahle tvoje básen je moc krásná,našla sem v ní tak trochu i svoje pocity...
11.10.2007 17:25:00 | už ne pernikova princezna